Severní Vietnam a relax na pláži

Vážená a milá cestovní kanceláři,
Stali jsme se účastníky zájezdu Severní Vietnam křížem krážem v termínu 3-16.7.2019. Chtěl bych moc poděkovat, že se zájezd vůbec konal i při tak malém počtu 6 osob, o to intenzivnější pak byl jeho průběh. Ale hlavní dík patří samozřejmě za celou organizaci zájezdu.
Kapitolou sama pro sebe byl průvodce Ondra, nekorunovaný král celé výpravy. Zubní kartáček, čouhající neustále z jeho kraťasů, byl symbolem člověka, který je absolutně nad věcí a o tom nás mnohokrát přesvědčil. Staral se o nás jako kvočna o kuřata a i když se mu občas některá kuřátka nechtěně zatoulala ( Ondra ví ), dokázal si vždy poradit. Jako encyklopedie znal odpověď na každou otázku a pokud si je snad vymýšlel, zněly všechny věrohodně. Až mi bylo někdy Ondry líto, s jakými dotazy na něho zejména má všetečná manželka za jízdy mikrobusem útočí ( například proč jsou listy některých banánovníků plné a jiné roztřepené ), určitě si 100x přál aby už ta ženská usnula. Ale přesto zachoval tvář člověka nad věcí a zahrnoval nás kromě trpělivých odpovědí také neustálým proudem informací z vietnamského života. V žádném tištěném průvodci vám nevysvětlí pojem „zkyslé nudle“ nebo „mladší sestra“, takže díky Ondrovi známe Vietnam také z jiné stránky. Těžké bylo loučení s tímto člověkem, když nás odevzdal útrobám hanoiského letiště a my si měli vystačit po zbytek dovolené v krásném Hoi An sami.
A protože zájezd byl postavený tak, jak byl, nebyla nouze o autentické zážitky. Adrenalinové houkání večerního vlaku v Hanoii, projíždějícího tam, kde ještě před chvílí stály stolečky s občerstvením. V Ninh Binh spontánní podvečerní vyjížďka skupinky nesourodých exotů na kolech s posedem jako pro 10-ti leté děti s buvoly v patách nám prodloužila smíchem životy minimálně o 3 roky. Úžasná plavba pramičkami po zdejší říčce, kde veslaři ( resp.veslařky ) používají nohy místo rukou. A vrchol všeho – Mai Chau. Uchvacující cyklovýlet a druhý den ještě pěšky po pěšinách, kudy chodí jen buvoli a místní, setkání s realitou pěstování rýže včetně jejího sázení ( nápad manželky, zprostředkováno Ondrou ). K tomu bezprostřední milí lidé kam se člověk podívá, to jsou dojmy, které zůstanou navždy. Samozřejmě k poznávací cestě patří i trochu kultury, takže Chrám Literatury, Ho Či Minovo mauzoleum, vodní divadlo loutek a mnohé další také dotvoří představu o vietnamské kultuře. Ale nemůžeme si pomoci, autentické osobní prožitky mezi místními na venkově jsou první, co se nám vybaví při slovu dovolená ve Vietnamu.
Nejméně působivý je asi z našeho pohledu HaLong, typická turisticko-komerční mašinérie. Ve stejném čase vyrazí 150 lodí směr zátoka, polovina pak vyplivne tisíce turistů do jeskyní a druhá na vyhlídku a minipláž, druhý den opačně, v poledne už zase v přístavu a další várka nasedat. Jinak to ale asi dělat nejde, zájemců je mnoho a tak lze i tento turistický masakr považovat za určitou formu zážitku. A pár krásných fotek odsud rovněž máme.
A závěrem ještě pár slov o ubytování. Přeskočím kvalitní Medallion v Hanoi a perfektní Little Beach Hoian s vlastním busem a krásnou soukromou pláží. Ale…bambusové chatičky Tam Coc bungalow na břehu řeky manželku rozplakaly dojetím a homestay v Mai Chau s možností volby klimatizovaný hotelový pokoj nebo tradiční bambusová podlaha + moskytiéra byl také moc příjemný ( my evropané uondaní vedrem bohužel upřednostnili klimatizaci před zážitkem s moskytiérou nad hlavou ).
Takže…konečně stručně…skvělá parta 6 lidí + nejlepší z nejlepších průvodců + mnoho autentických zážitků, to jsme shrnuli jako životní dovolená, která se bude jen těžko překonávat. A po návratu domů manželka prohlásila, že až se zase někdy vypravíme na podobnou dovolenou, chtěla by jet s tou samou cestovkou, protože všechno neuvěřitelně klapalo a dojmy se jen hrnuly. Děkujeme ještě jednou za vše a přejeme mnoho dalších Nádvorníků.
Vlaďka a Petr Nádvorníkovi,